T-Ball se hraje na hřišti, které je tvořeno pravoúhlou kruhovou výsečí o straně 40 – 60 m. Vhodná je písčitá, antuková nebo travnatá plocha. Hřiště dělíme na vnitřní pole, vnější pole a zámezí. Vnitřní pole je čtverec o straně 18,3 m. V rozích jsou umístěny 3 čtvercové mety o straně 38 cm a domácí meta. Domácí meta je 45 cm široký pětiúhelník, kratší strany měří 22 cm a sbíhající strany měří 30 cm. Nadhazovač je od domácí mety vzdálen 12,20 m pro školní věk.

V T-ballu proti sobě hrají dvě družstva o devíti (lze i méně viz níže) hráčích. Tato družstva se vzájemně střídají ve hře na pálce (v útoku) a v poli (v obraně). Zatímco cílem družstva na pálce je vždy získat co nejvíce bodů (tzv. "oběhů") do závěrečného skóre, snahou družstva v poli je naopak co nejdříve vyřadit (tzv. "vyautovat") tři hráče soupeře.

Hráči družstva na pálce ("pálkaři") nastupují postupně v daném pořadí na domácí metu a snaží se odpálit míč z kužele. Pokud se hráči podaří odpálit a oběhnout mety, tedy dotknout se postupně 1.,2.,3. a znovu domácí mety, získává pro družstvo na pálce jeden bod. Obvykle se ovšem hráči nepodaří oběhnout všechny mety najednou (pokud ano, je to ten slavný "homerun"), proto zůstane na některé z met (stane se "běžcem") a pokouší se postoupit dál až po odpalu svého spoluhráče - dalšího pálkaře. I pak ovšem platí, že pokud dosáhne domácí mety, získává pro družstvo na pálce bod.

Naopak hráči družstva v poli ("polaři") se účastní hry všichni současně. Každý z nich má na jedné ruce (praváci na levé) rukavici pro chytání míče. Obvyklé rozmístění hráčů v poli a používaná označení ukazuje obrázek č.1. Snahou polařů je zachytit odpaly pálkařů a pokud možno zabránit jejich postupu po metách. Jejich hlavním cílem je ovšem povoleným způsobem vyřadit ("vyautovat") hráče soupeře. Vyautování ("aut") má dvojí význam - vyautovaný hráč je pro daný okamžik vyřazen ze hry, a tedy nemůže získat pro své družstvo bod, ale především poté, co polaři vyautují tři hráče, soupeřův útok končí a družstva si vymění role, polaři jdou pálit (tedy získávat body) a pálkaři jdou do pole.

Část utkání, kdy se obě družstva jednou vystřídala na pálce a v poli se nazývá "směna". T-Ball se hraje na pět směn (každé družstvo je pětkrát v poli a pětkrát na pálce) a zvítězí pochopitelně to družstvo, které má po po páté směně více bodů. Je-li stav nerozhodný, nastavují se další směny až do rozhodnutí - v T-Ballu neexistují remízy.

Nyní si uveďme ty nejběžnější způsoby, jak lze autovat soupeře. Především je pálkař aut, pokud nedokázal odpálit tři dobré nadhozy soupeřova nadhazovače (tzv. "strike-out"). Také pokud pálkařův odpal chytil některý polař "ze vzduchu", tedy aniž se míč předtím dotknul země, je pálkař aut (a navíc běžci mohou vyběhnout z met až po chycení míče polařem). Ale ani po odpalu na zem nemá pálkař vyhráno - když polaři jeho odpal zpracují a přihrají hráči na 1.metě ("šlápnou" metu) dříve, než tam doběhl, je také aut. Další možností jak vyautovat hráče v útoku je dotknout se ho mimo metu rukou nebo rukavicí, ve které drží polař míč (tzv. "tečování"). Mety tedy nejenom určují běžci dráhu, ale především ho chrání před vyautováním (na metě tečovat nelze).

Uvedené možnosti autování jsou ty nejběžnější a nejdůležitější pro pochopení průběhu hry. Z dalších, méně používaných variant autování je dobré zmínit ještě tzv. "nucený" aut. Pokud je běžec na 1.metě a pálkařův odpal není chycen ze vzduchu, pálkař svým během na 1. metu "nutí" tohoto běžce postoupit na 2.metu (na jedné metě může být vždy nejvýše jeden běžec). V této situaci mohou polaři po zpracování odpalu přihrát míč na 2.metu (místo na 1.metu) a autovat běžce jejím zašlápnutím, a případně hned následnou přihrávkou na 1.metu autovat i pálkaře (tzv. "dvojaut"). Nucený aut lze hrát pochopitelně i na 3. nebo domácí metě, musí-li na ní po odpalu běžet nucený běžec. Dvojaut (nucený aut + aut na 1.metě) patří k nejkrásnějším akcím v baseballu.

Pálkař se naopak snaží zasáhnout nadhoz co nejpřesněji a co nejprudčeji tak, aby znesnadnil polařům zpracování svého odpalu. V ideálním případě je jeho odpal tak dlouhý, že přeletí vzduchem přes celé hřiště. Takový odpal ("homerun") umožňuje pálkaři volně oběhnout za jásotu spoluhráčů a diváků všechny mety a získat bod, navíc tím dosáhnou bodu i všichni běžci na metách. Takže pokud jsou běžci na 1.,2. a 3. metě, lze jedním odpalem získat pro své družstvo až čtyři body. Tomu se pak říká

"GRAND SLAM"

a kvůli tomu přece stojí za to začít hrát t-ball !

Jak hrát baseball (T-ball) když:

Neumíte základy

Baseball ve své soutěžní formě, je pro začátečníky, kteří nezvládají základní dovednosti chytání, házení, pálení a zvláště pak nadhazování velmi nudnou hrou. Pro trénink je možno zařadit zjednodušené formy softbalu. Jsou to hry jako T-ball, Pitch Ball a Slowpitch. Tyto hry významně omezují roli nadhazovače, ale uchovávají si pořád soutěživost, která je pro děti školního věku velmi důležitá.

T-ball

T-ball je nejjednodušší formou baseballu. Role nadhazovače je zde úplně vyloučena a je zastoupena pevným stojanem, ze kterého hračí odpalují míče. Děti tak nepociťují frustraci z minutí míče a hráče v obraně na druhé straně jsou stále v akci a nemusejí čekat na náhodný odpal nezkušených pálkařů. Po odpalu míče již hráči jak v útoku, tak i v obraně postupují podle pravidel a snaží se vyuautovat pálkaře.

Pitch ball

Při této variantě baseballu je role nadhazovače svěřena do rukou trenéra týmu na pálce. Ten se pak snaží nadhazovat tak, aby jeho pálkaři odpalovali. Tato hra je vhodná pro pokročilejší hráče. Hráči na pálce sice čelí živému nadhozu, ale nadhazovač je vlastně členem jejich a jeho úkolem je nechat pálkaře co nejlépe odpálit. Po odpalu míče již hráči jak v útoku, tak i v obraně postupují podle pravidel a snaží se vyuautovat pálkaře.

Slowpitch

Slowpitch sám o sobě je samostatnou hrou, která má dokonce Mistrovství Evropy. Má i svoje vlastní pravidla a specifické vybavení. Pro naše potřeby lze slowpitch hrát tzv. podle vlastních pravidel a to tak, aby hra byla co nejplynulejší a poskytnula dětem co největší zábavu.

Nadhazovač je při slowpitchi hráč soupeře, stejně jako při baseballu. Nadhazovač se také snaží házet co neobtížněji, aby pálkaři soupeři nebyli schopni odpálit. Nadhazovač však musí míče házet pálkaři spodem - obloučkem a to tak, aby míč vystoupal nad ramena pálkaře a dopadal na domácí metu. Takto hozené nadhozy je poměrně lehké k odpálit a proto je slowpitch velmi dynamickou hrou plnou odpalů a obraných zákroků. Dalším zjednodušení může byt absence met zdarma. Z tohoto důvodu vlastně každý pálkař odpálí míč a vyvolá tím rozehru.

Nemáte vybavení

To jaké vybavení pro hru budeme potřebovat je determinováno použitým míčem.

V případě že chceme hrát baseball či jeho zjednodušené formy s regulérním tvrdým míče je opravdu nutné mít minimálně 9 rukavic, vybavení chytače (chránič nohou, chránič prsou, masku a helmu) a 1 pálku.

Jestliže však použijeme volejbalový míč či míč pro házenou potřeba rukavic a chráničů prakticky odpadá a zůstává pouze jedna pálka.

Nemáte 18 hráčů

Proto abychom si zahráli a naučili se základním návykům není potřeba mít vždy dvě kompletní družstva (18 hráčů).

8 a více hráčů

Jestliže máme k dispozici 8 a více hráčů rozdělíme tyto hráče na 2 družstva a budeme jednoduše hrát s absencí některých pozic. Změnu dozná i postup autování. Aut bude pálkař v okamžiku, kdy se hráčům v obraně podaří dostat míč, kteroukoliv z met dříve než běžec doběhne na metu. V případě že máme pouze 4 hráče v obraně, je role nadhazovače zastoupena samotným pálkařem, který si sám nadhodí míč a snaží se jej odpálit co nejdále, aby mohl oběhnout co nejvíce met.

Méně jak 8 hráčů

I v tomto počtu lze simulovat softbalový zápas. V případě, že máme pouze 3 pálkaře, tzn. že by mohla nastat situace že budou obsazeny všechny mety, ale nebude mít kdo odpalovat, se stane poslední metou, která znamená doběh 3 či druhá meta. Nadhazovač je opět zastoupen samotným pálkařem a postup autování je stejný jako v předcházejícím případě.

Obě herní varianty lze zkombinovat. V případě, že máme k dispozici 10 hráčů. Stanovíme 3 pálkaře, kteří budou usilovat o doběh (bod) na třetí metě. Téměř kompletní sedmi členná obrana se jim v tom bude snažit zabránit již klasickým způsobem autování.

V tělocvičně

Baseball je velmi složitá hra. Správné návyky a základní dovednosti je potřeba stále procvičovat a to i v zimě či za špatného počasí. Baseball lze hrát s i v tělocvičně. Zjednodušeně lze říci, že baseball je hra o chytání a házení odpáleného míče. Právě tyto dovednosti (chyt, hod a odpal) lze dobře trénovat i v tělocvičně. Je potřeba používat měkký míč tzv. incredit ball.

Hráče rozdělíme do dvou družstev po 4 a více hráčích. V rozích tělocvičny umístíme žíněnky, které budou zastupovat jednotlivé mety. Na konec tělocvičny dáme další žíněnku. Hráčům na pálce trenér nadhodí míč. Pálkař míč odpálí. Hráči v obraně se snaží obhodit všechny čtyři mety dříve něž pálkař doběhne na konec tělocvičny udělá kotoul a doběhne zpět. V případě, že se jim to podaří je pálkař aut, v opačném případě získává družstvo na pálce jeden doběh.

Hru lze modifikovat různou obtížností běhu pálkaře – pozadu, dva kotouly atd.

Hra přímo rozvíjí základní baseballové dovednosti a také všestrannou obratnost žáků.